Budoucí techniky hýčkají vláčkem už ve školce. Kupují hračky do mateřských škol, posílají žákům peníze na studium, platí rekvalifikační kurzy nezaměstnaným. Firmy ve strojírenství dělají kvůli nedostatku odborníků všechno, aby si zajistily kvalitní pracovní tým.
Právě teď jsou tu na praxi učni ze střední průmyslové školy automobilní a technické tady z Českých Budějovic, vede mě do výukového střediska společnosti Motor Jikov personální ředitelka Věra Vrchotová. U strojů v dílně stojí asi šest chlapců. Mistr Zdeněk Struska jim ukazuje, jak je mají obsluhovat a co mají vyrábět. Za měsíc z nich závěrečné zkoušky udělají obráběče kovů, nástrojaře a zámečníky a někteří z nich nastoupí v létě právě sem do podniku na plný úvazek.
Učni s praxí mají přednost
Jdeme se podívat na další žáky, ti už jsou přímo v provozu a pomáhají zaměstnancům s konkrétními zakázkami. Práce jim jde docela pěkně od ruky.
„Naši učni mají vysoký kredit, u zkoušek většinou skvěle obstojí. Propojí si u nás teorii s praxí, jen z knih by toho moc neuměli. Naučí se tu pracovat na nejmodernějších strojích, o kterých se ve škole třeba ani nic nedozvědí. Přece jenom ve strojírenství musíme stále sledovat trendy, jakmile bychom na chvíli zaspali, tak už vývoj nedohoníme,“ říká Zdeněk Struska, kterému ročně projde pod rukama zhruba 50 učňů. Ti pak mají velkou výhodu před ostatními zájemci o práci v Motoru Jikov.
„Znají zdejší provoz a nemusí se jim při náboru nic vysvětlovat, není nutné je zaškolovat, rovnou se zapojí do práce,“ pochvaluje si spolupráci firmy se školami personální ředitelka Věra Vrchotová.
Do mateřinek dáváme stavebnice a vláčky
Odborníci na trhu práce téměř nejsou, proto si Motor Jikov musí zaměstnance vychovávat už téměř „od kolébky“. Zas až tak přehnané to není, strojírenský podnik spolupracuje dokonce se třemi mateřskými školami v jižních Čechách. Nakupuje pro ně technické hračky – různé vláčky a stavebnice Merkur. Co když to některé z dítek tak zaujme, že u techniky zůstane a jednou v podniku nastoupí jako specialista?
Pro žáky základních škol se zase pořádají různé exkurze do výrobních hal a přednášky o tom, jak je strojírenství perspektivní obor. „Snažíme se veřejnosti vysvětlit, že už to dávno není špinavé řemeslo, ale prestižní povolání, které je na trhu práce žádané, a tedy i dobře placené,“ popisuje Věra Vrchotová. Poptávka po šikovných technicích bude podle ní pořád.
Mezi zhruba čtrnácti učni z budějovické průmyslovky, kteří tráví v Motoru Jikov na praxi čtvrt roku, si mistři letos vytipovali šest nejšikovnějších. Těm pak firma udělila stipendium. Znamená to, že na rodinné konto každého z nich přijde za rok určitá částka, která má chlapce motivovat ve studiu. Za to se „upíší“, že po dokončení školy nastoupí do firmy. Pokud se rozhodnou jinak, musí stipendium vrátit.
„Obor mě vážně baví. A zvlášť tahle letošní praxe. Loni jsme pracovali v našem školním výcvikovém středisku, ale byla to docela nuda. Tady jsou přece jenom ty opravdové stroje, tady běží ta skutečná výroba,“ říká osmnáctiletý Jan Sedlák, který je právě jedním ze stipendistů. Teď končí tříletý obor s výučním listem. Bude ale ještě pokračovat na nástavbu, aby si dodělal maturitu. „Je skvělé, že nebudu muset po škole hledat uplatnění, ale že už mám tady místo jisté,“ dodává mladík a vrací se ke své práci.