Před energetickou krizí varuji už rok, nikdo neposlouchal, říká Miroslav Dvořák

Elektřina a zemní plyn za rok zdražily na desetinásobek. Růst cen energií ohrožoval už začátkem roku energeticky náročné provozy, jako jsou například slévárny, nyní však zasahuje téměř každou výrobu. „Vláda k řešení přistupuje velmi pomalu. Podpora domácností několika tisící není koncepční. Když zkrachují firmy, bude to stát na podpoře v nezaměstnanosti a dalších dávkách násobky toho, co by dala do podpory firem,“ říká v rozhovoru předseda představenstva MOTORU JIKOV Group a.s. Miroslav Dvořák.

Jaké celofiremní opatření či změnu technologií MOTOR JIKOV zavedl, aby alespoň částečně zmírnil dopad rostoucích cen?

Museli jsme zdražit, to je sice nejrychlejší nástroj, ale dvousečný, protože tak snižujeme vlastní konkurenceschopnost. Pracujeme na úsporných programech. Spočítali jsme, že se nám ve slévárně litiny vyplatí vyrábět o víkendech, kdy je spotová cena elektřiny výrazně nižší. To samozřejmě předpokládá ochotu lidí přijít do práce v sobotu a v neděli a znamená to vyšší náklady na mzdy. V tlakové slévárně měníme vyhřívání pecí. Místo zemního plynu, který zdražuje stejně jako elektřina, budeme využívat LPG. Připravujeme využití střech pro fotovoltaické elektrárny.

Mezi nejvíce zasažené firmy patří bezesporu výrobní podniky závislé na energiích. Krize se však nejspíš dotkne i malých podnikatelů a českých domácností…

Energetická krize, kterou aktuálně procházíme, je nejtěžší zkouškou novodobé české ekonomiky. Obávám se, že dopady budou tak vážné, že si je neumíme ani představit. Do tak těžké zkoušky navíc všichni vstupujeme oslabeni událostmi posledních dvou let. O tom, že jsme na prahu krize, jsem varoval už před dvěma lety. Pak přišel COVID se všemi úskalími a říkal jsem, že to jsme si snad ani nezasloužili. COVID se týkal a bohužel stále ještě týká hlavně zdraví. Na podzim loňského roku jsme začali být svědky bezprecedentního růstu cen energií. Tehdy jsme si mysleli, že jde o jeden z otřesů, které COVID přinesl do světové ekonomiky jako například nedostatek čipů, logistické výpadky nebo nedostatky surovin. Bohužel ceny plynu a elektrické energie letí nahoru již rok. Dnes se bavíme o desetinásobné úrovni oproti loňsku a ceny, za které se prodává elektřina na burze pro zimní období, jsou ještě o polovinu vyšší. MOTOR JIKOV v této situaci žije už déle než rok. Když jsme před rokem varovali, že to bude průšvih, nikdo nás neposlouchal. Drtivá většina firem měla nakoupenou elektřinu na celý rok 2022. Nyní je čeká skok, se kterým se mi potýkáme už od ledna.

Na růst ceny energií mají vliv okolnosti, které nešlo příliš předvídat…

Do složité situace jsme se v Evropě částečně uvrhli sami. Zelená politika Green Dealu, urychleného vypínání jaderných elektráren v Německu, které vede ke kritické závislosti na ruském zemním plynu, naše neschopnost řešit energetickou budoucnost Česka, závislost na energetické burze v Lipsku, to všechno skládá pochmurný ekonomický obraz. Do toho samozřejmě šílená humanitární katastrofa, kterou je válka na Ukrajině se všemi dopady. Vše, co jsem zmínil, větší či menší mírou přispělo k dnešní situaci, která je naprosto alarmující. Stát a ministerstva dnes řeší, jak dopadne zdražování na občany, zde bych hledal prioritně pomoc lidem v tísni – seniorům, matkám samoživitelkám. To je samozřejmě legitimní a správné. Současně ale naprosto skandálním způsobem rezignuje na pomoc firmám, na mnohé přitom dopadají zvýšené náklady za energie již od začátku letošního roku.

Jako viceprezident sdružení AutoSAP jste již nějaká jednání s vládními představiteli měl. Z vašich slov ale plyne, že se v tomto ohledu na lepší časy neblýská. Je tu naděje, že průmyslové firmy získají cílenou pomoc?

Přímo Evropská unie pobídla takzvaným Dočasným krizovým rámcem, který umožňuje porušit obecná pravidla jednotného cenového trhu s energiemi, k podpoře těch nejvíce postižených firem, kde je vysoká energetická náročnost. Vláda měla připravených 21 miliard korun, ale nakonec z toho vycouvala. Zdálo se jim to moc. Přitom ve stejný den odklepnou téměř deset miliard jako pobídku stavby jediné továrny na baterie do elektroaut… Zdá se nicméně, že ceny elektřiny a plynu už vystoupaly do tak absurdních výšin, že bude potřeba jednotného zásahu státu a nejlépe Evropské unie. Elektřina je dnes úzce provázána s plynem, protože zjednodušeně řečeno se její cena určuje podle toho nejdražšího zdroje v celém energetickém mixu. Tím jsou dnes paroplynové elektrárny, které spotřebují na výroby jedné megawatthodiny elektřiny dvě megawatthodiny plynu. K tomu ještě přidáte cenu emisní povolenky a jste přes 600 euro. Stát musí a zřejmě i využije Dočasného krizové rámce. To ostatně vyplývá například z posledního jednání v Senátu v podvýboru pro energetiku a dopravu. Bohužel kritéria podpory jsou pro firmy téměř likvidační. U velkých podniků se totiž kvalifikují jen ty v provozní ztrátě.

Nejen v době krize je dobré mít portfolio výrobků a služeb, ale třeba i příjmů rozmanité. Tak, aby případná rizika neohrozily celý chod firmy. Jak to máte ve vaší společnosti? Je výhodou mít více divizí, které se zaměřují na rozdílné oblasti podnikání? Máte případně nějaký „recept“, jak by se měli v této nejisté době podnikatelé chovat a na co by si měli dát pozor?

Máme štěstí, že kromě sléváren máme v holdingu i nástrojárny, obrábění a montáže. Bez toho by byly slévárny na zavření. A pokud stát, případně EU, nezasáhne, reálně to hrozí už letos v zimě. V první polovině roku jsme nakupovali elektřinu v průměru za 240 euro za megawathodinu. I přes navýšení našich prodejních cen to znamenalo ve slévárně za šest měsíců ztrátu. Aktuálně jsou ale ceny elektřiny na následující měsíce trojnásobné! To je za půl roku ztráta dalších několik desítek milionů korun. Na co vláda čeká? Stále neznáme přesné podmínky získání podpory pro velké podniky, když zkrachují firmy, bude to stát na podpoře v nezaměstnanosti a dalších dávkách násobky toho, co by dala do podpory firem. K receptu, na co si dávat pozor? Sebelepší firma se neobjede bez zdravého cash flow. Tuhle stránku byznysu je třeba si pečlivě hlídat a v situaci, kdy nevíte, co vás čeká za měsíc, to platí dvojnásob.

Občas zaznívá názor, že i krize může být pro podnikatele příležitost. Vnímáte, že i nepříznivá situace v podobě energetické krize či války na Ukrajině může přinést svěží vítr do plachet jihočeských podnikatelů?

S trochou nadsázky lze říct, že ti, co přežijí budou mít k dispozici trh práce plný lidí a ekonomiku doufejme opět na rozjezdu, ale za jiných podmínek než při běžné krizi.

Kromě energetické krize se Česko potýká s vysokou inflací, což má dopad i na nás, obyvatele. Jak se k tomuto stavíte z pohledu zaměstnavatele?

Podnikatelé a firmy nejsou stát, aby si řekli: „letos uděláme tu sekeru v rozpočtu ještě větší a všem plošně přidáme deset procent. On to někdy někdo možná zaplatí.“ My musíme postupovat s péčí řádných hospodářů a pokud si na vyšší mzdy nevyděláme, mít je nemůžeme. Zdražování nicméně vidíme všichni při běžném nákupu, takže například v MOTORU JIKOV jsme letos prioritně zvyšovali ty nejnižší mzdy, a to v mnohých případech dvakrát. Chápu, že pro lidi s nízkými mzdami je situace kritická. Rozcházíme se nicméně s představami odborů, které by chtěly zvyšovat mzdy úplně všem. Na to bohužel nemáme.