Přejít k hlavnímu obsahu webu
MOTOR JIKOV GROUP > REPORT > Miroslav Dvořák řídil valnou hromadu sdružení AutoSAP
Vodík již brzy natankují motoristé na veřejných stanicích

Alternativou k elektromobilům, které se do budoucna věří, jsou vozy poháněné vodíkem. V Česku zatím fungují pouze neveřejné plnicí stanice například ta v Neratovicích. To se ale již brzy změní. S tím, jak se na trhu objevují vozy poháněné tímto palivem, přirozeně se objevují i projekty na veřejné plnicí stanice. Na konci roku by se měly otevřít hned dvě – v Praze a Litvínově.

A na „tankování“ vodíku, případně i jeho skladování, chystají i další firmy. MOTOR JIKOV nechce zůstat pozadu. „Máme velkou zkušenost s projektovým řízením, budováním, výrobou a servisem stanic na CNG. V tomto ohledu tedy máme co nabídnout. Vodíkovou cestou se tedy intenzivně zabýváme,“ zdůraznil generální ředitel MOTORU JIKOV Group a.s. Miroslav Dvořák, který je 1. viceprezidentem Sdružení automobilového průmyslu AutoSAP. Oproti velkým CNG stanicím je cena těch vodíkových zhruba trojnásobná.
Vládou nedávno schválená Vodíková strategie pro ČR předpokládá, že ekologická budoucnost nebude patřit jen elektromobilitě. Stát bude stejně jako některé další země štědře podporovat i vodíkový pohon. Může se stát do budoucna úspěšným konkurentem aut na baterie, na něž se výrobci vozů, včetně české Škody Auto, v současnosti zaměřují. Vysoké náklady na pořízení vodíkových vozů (až dva miliony korun) i výrobu vodíku, zejména toho zeleného z obnovitelných zdrojů, mají z nemalé části investorům pokrýt národní a EU dotace.
První vodíkové osobáky u nás nesou značku Toyota. Modelu Mirai dosud celosvětově prodala 15 600, jde prý zpočátku hlavně o šíření povědomí o vodíkové technologii. S nabídkou je už připravená i světová jednička se 16 tisíci globálně prodanými vodíkovými SUV Nexo – Hyundai.

Osobních vozů s tímto pohonem by dle vládní strategie mohlo jezdit u nás do čtyř let na pět tisíc, do devíti let už 45 tisíc. Auta mají rozšířit nabídku vozů s nízkými emisemi a přispět ke splnění ekologických závazků EU. Cena by během následujících let měla dostat na úroveň elektromobilů. I ty jsou ale zatím o poznání dražší než klasické spalovací vozy.
Jedná se v podstatě také o elektromobil s elektromotorem. Na rozdíl od čistě elektrických vozů na velké a dlouho dobíjené baterie si vodíkové auto (s výjimkou malé vyrovnávací baterie) vyrábí elektřinu samo – v palivovém článku z nasávaného vzduchu a vodíku, natankovaného během pár minut. Vyšší oproti mnoha elektromobilům je nejen pořizovací cena, ale i dojezd. Emise škodlivin do ovzduší jsou v obou případech nulové. Pokud ovšem nezapočítáme z většiny stále „špinavou“ výrobu elektřiny a vodíku.
Jedná se o investici 40–80 milionů korun. Ročně se u nás vyrobí kolem 100 tisíc tun vodíku, přičemž vládou schválená Vodíková strategie předpokládá, že do roku 2050 jeho spotřeba vzroste na 1,7 milionu tun ročně. Tolik Česko nebude schopné vyrobit, a vládní dokument tedy počítá s nárůstem dovozu a investicemi do projektů na transport a skladování vodíku. Zastánci vodíkového pohonu vyzdvihují jeho ekologické přednosti, jednoduché a rychlé tankování, dostatečně velký dojezd.
Bateriové i vodíkové automobily se mají podle představ úředníků z Bruselu stát za cenu miliardových dotací důležitým řešením ekologických problémů planety a v oboru dopravy mají zásadně přispět k omezení šíření skleníkových plynů, oxidu uhličitého. Faktem ovšem je, že podobná místní opatření svět těžko zachrání – Evropa se na globální produkci CO2 podílí pouhými osmi procenty.